K významným rodákům Podhradní Lhoty patří:
botanik P. František Gogela (1854-1922),
redaktor Zálhotského sborníku v letech 1927-1938
František Kratochvil (1876-1955),
akad. sochaři Alois Bučánek (1897-1945)
Oldřich Drahotušský (1929-1994),
knihovník Národní knihovny v Praze- Klementinu a překladatel prom. fil. Oldřich Einšpigel (1930-1978).
Cenným dokumentem obce je kronika (jako Pamětní kniha v letech první ČR založena red. Františkem Kratochvílem) a od roku 1972 vedena PhDr. Josefem Novosadem (nar. 1932 v Podhradní Lhotě č. p. 4), který je také od roku 1993 redaktorem obnoveného Zálhotského sborníku. O pravidelné konání výtvarných výstav v ZŠ Rajnochovice v období kolem tradiční pouti na sv. Annu se stará kurátorka této expozice „výtvarně zmámených Valachů a jejich přátel" místní rodačka Eva Navrátilová - roz. Pospíšilová spolu s ředitelkou MŠ Jaroslavou Slámkovou a celou rodinou. Obec proslavila rodina Válkova – Josef Válek (zakl. Sokola), prof. Vlastimil Válek (pedagog, sbormistr), jeho děti Roman Válek (sbormistr, dirigent) a Jana Janěková (herečka, pedagožka).
OLDŘICH DRAHOTUŠSKÝ, akademický sochař a restaurátor
19.2.1929 Podhradní Lhota (východní Morava) -
30.5. 1994 Planá u Mariánských Lázní.
Vyučen řezbářem u akademického sochaře Aloise Vaňka v Holešově,
studoval 1946-1948 na Státní škole bytového průmyslu v Praze (profesor Václav Markup) a 1948-1953 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (profesor Bedřich Stefan a profesor Jaroslav Horejc).
Do roku 1967 zaměstnán v Závodech umělecké kovový-roby (dříve fa. Anýž), kde vytvořil řadu reliéfů a uměleckých předmětů v kovu.
Sochařské dílo O.Drahotušského vycházelo vždy u úzkého vztahu ke skutečností. Umělec však zásadně odmítal formální dogmata socialistického realizmu. Od počátečních realistických, převážně portrétních plastik a reliéfů dospěl k osobitému formovému a tvarovému zjednodušení (Schoulená, Madona, Uvážlivost, Vrtač a další). V některých dílech s motivy pierota a tanečnic dospívá k dynamické formě a k základním tvarům.
V sedmdesátých letech vznikla i řada reliéfu s náboženskými motivy, jež tvoří výtvarné doplňky zvonů, litých ve zvonařské dílně Rudolfa Manouška st. V osmdesátých letech vytvořil O. Drahotušský větší soubor drobných plastik ptáků a ryb, většinou ve dřevě, jež ve tvarovém oproštění přesně charakterizuje.
Své mimořádné znalosti historie umění, tvůrčích postupů a technologie zúročil umělec při mnohaleté restaurátorské činnosti, kterou se zařadil mezi přední odborníky tohoto náročného oboru. V soupisu jeho restaurátorských akcí je uváděno 84 položek. O. Drahotušský sám nebo ve spolupráci s dalšími umělci restaurátory přispěl k zachování mnoha památek v Praze na příklad: (sochy na fasádě Národního divadla, pomník sv. Václava, socha Jana Žižky B.Kafky, historické kandelábry), i mimo hlavní město na příklad barokní sloup ve Žlutících, památník bitvy u Kolína v Křečhoři, gotické dřevořezby z XV. století Zelená Hora, okres Plzeň -jih. Nejnáročnější je jeho dvacetiletá práce na restaurování soch a mobiliáře v interiéru Santiniho klášterního kostela v Kladrubech u Stříbra.
O. Drahotušský se zúčastnil řady sochařských a restaurátorských výstav v Praze. Samostatně vystavoval v roce 1959 v Zukovu v Praze, 1962 v Alšově síni Umělecké besedy v Praze, 1964 v Klubu mládeže v Praze. Po umělcově úmrtí byly jeho výstavy uspořádány v r. 1996 v
Západočeském muzeu v Plzni, 1997 na zámku v Bystřici pod Hostýnem, 1998 v Rajnochovicích (jako součást výstavy šesti umělců Valašské mámení), v roce 2000 v Galerii Art club v Týně nad Vltavou (s malířem Miroslavem Konrádem), 2002 v Pedagogickém muzeu J. A. Komenského, 2002 na zámku v Manětíně (s fotografiemi ...........), 2002 v galerii ve věži v .......... (skupina antai).
Tvorba:
