Historie obce

Při pohledu na mapu naší vlasti postřehneme množství různých Lhot, ale jen naše obec, jejíž původ bohužel je přes rozličná zkoumání a bádání zahalen do těžce proniknutelných kontur, se pyšní názvem Pohradní Lhota.

Podhradní Lhota se rozprostírá v místech, jimž před dlouhou řadou staletí vévodily dva starobylé hrady -Šaumburk (608 m. n. m.) a Nový Šaumburk (530 m. n. m.), lidově zvaný Bašta. Je nesporné, že dějiny našeho regionu sahají až do mladší doby kamenné, což dosvědčuje nález kamenného mlatu pod Šaumburkem. Jak uvádí František Kratochvíl (Zálhotský sborník V, 1931), bývalo zvykem u našich předků donášeti podobné kameny i odjinud a uschovávati je v domácnosti, jako hromové kaménky proti škodám blesků. O hustém osídlení našeho kraje svědčí nálezy z Kelčského Javorníka a blízkého okolí. Dochovaly se také pravěké nálezy pazourkových škrabadel z Bašty, kde byla nalezena také kamenná sekyrka z hadce a poškozený obuch (Dr. František Přikryl, 1895). Cenný je nález bronzové sekyrky z konce doby bronzové, je doklad o pobytu lidském v obci nalezením bronzové sekyrky blízko domu č. p. 68 v Podhradní Lhotě. Až s příchodem Slovanů v době železné byla zaznamenána u říčky Juhyně prvotní osada.

V díle okresní hejtmanství holešovské (Peck) se píše na straně 196 o zaniklé obci Polomí-Polomsko, která snad vznikla v letech 1245-1281. Pavel Kvasnička v „Holešovském okrese" (str. 227) zmiňuje Podhradní Lhotu v souvislosti s dějinami obce Žopy, kde se odvolává na olomouckého biskupa Bruna a jeho listinu z roku 1272, podle níž směnil tento biskup s Jindřichem z Přilep ves Žopy za ves Zubřice (Zubricii), což je snad bývalá osada na místě dnešní Podhradní Lhoty. Podle průzkumů Zemského archivu Opava, pobočka Olomouc, z roku 2000 je diskutabilní se domnívat, že Podhradní Lhota vznikla v roce 1272, neboť první známost o obci s tímto jménem je doložena až v 15. století, což však neznamená, že nemohla vzniknout dříve a že tudíž jejím předchůdcem byla obec Zubřice, situovaná do katastru Podhradní Lhoty s názvem Zubersko.                                                                                                                                           
Důležité je konstatování Josefa Krumpholce v Místopise soudního okresu bystřického na straně 822: "Obec vznikla ve 13.(14.) století jako podhradí hradu Šaumburku, v letech 1363-1412 sluje Podhradí, 1429 Švamberk a teprve potom Lhotou, tehdy Hradní, 1434 Lhotou pod hradem Šaumburkem. Při vyhledávání údajů, dokládajících vznik či první písemnou zmínku o obci, preferuje dnešní praxe dílo Lad. Hosáka a Rud. Šrámka: „Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. a II. díl" (Academia Praha 1970 a 1980). Tam se uvádí, že ves stávala již v 15. století, což by korespondovalo s rokem 1429. Údaje v této práci jsou ověřené a podložené prameny a odbornou literaturou.                                                                                                                                       
Jak již bylo uvedeno, historie Podhradní Lhoty je nerozlučně spjata s oběma hrady, o jejichž průzkum se zasloužil v letech 1977-1991 PhDr. Jiří Kohoutek, CSc, z Ústavu archeologické péče Brno („Hrady jihovýchodní Moravy", vyd. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně 1995). Průzkumy prokázaly, že Šaumburk svou rozlohou přes 6 500 m2 (délka 120 m, šířka 55 m) patřil k největším lokalitám svého druhu v našich zemích. Severním směrem od tohoto hradu se nacházejí pozůstatky dalšího středověkého hradu - Bašty (nesprávně Zubříče). Nepatrné pozůstatky tohoto hradu se rozkládají na ploše ve tvaru nepravidelného oválu (délka 50 m a šířka 30 m). Turisty láká mimo jiné val s příkopem, jehož hloubka dosahuje až 5 m a šířka až 20 m. Před ním je navršen val, dosahující místy výšky přes 3 m. Na ploše vlastního hradního jádra jsou dosud dochovány nepatrné zbytky obvodové hradby z lomového kamene. Ze západní strany hradního jádra byl samotný vstup do vnitřních prostor - dodnes jsou zde patrné stopy po průjezdní hranolové branské věži. Jižním směrem od vlastního hradu se nachází uměle vybudovaná vodní nádrž (20 x 10 m), jejichž okolí zanechalo stopy osídlení trvalejšího rázu.

Archeologický výzkum dokázal, že ve druhé polovině 15. století již tento hrad nebyl funkční. Také vlastní hrad Šaumburk ztrácel svůj význam již v první polovině 14. století. Je zřejmé, že biskup Bruno, rádce krále Přemysla Otakara II., budoval hrad Šaumburk jako správní centrum biskupské državy místo původního centra v Kelči. Uvádí se, že v roce 1400 byl Nový hrad Šaum-burk zastaven biskupem Janem XI. Herši Smetanovi ze Záhlinic a v roce 1406 Jindřichovi z Bystřice za půjčenou sumu 200 hřiven grošů. Za husitských válek se ocitl Nový Šaumburk v držení Zikmunda z Bítova a později jeho synů Mikuláše a Hanuše. Hrad Nový Šaumburk se stal od poloviny 15. století zdrojem častého neklidu, a tak jej v roce 1451 vykoupil moravský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka za 650 hřiven grošů a jako sídlo lapků jej nechal pobořit. Po zániku tohoto hradu se správním centrem panství stala tvrz v Kelči, zbudovaná v roce 1456. Ke kelčské faře patřila Podhradní Lhota již odedávna.
V roce 1437 propůjčil biskup Pavel dědičné fojtství v Podhradní Lhotě (Lhotě pod Šaumburkem) Lickovi a jeho manželce (č.p. 4 na návsi). Robotu vykonávali obyvatelé Lhoty kelčskému statku; byla to robota polní a lesní. V roce 1580 zaměnil biskup Stanislav Pavlovský robotu ke dvoru kelčskému za stálý plat 40 zlatých ročně. Z oněch let se dochovaly zprávy o mlýnech. Mlýn číslo 22 je datován rokem 1556 a jeho prvním majitelem byl Jiří Poledňák. Cenná je listina tohoto nejstaršího mlynáře. Na mlýně č.p. 36 hospodařil Jan Nedvěd, jemuž povolil biskup Stanislav Pavlovský vybírání mýta a rozšíření mlýna (listina z roku 1585). Třetí mlýn se nacházel na č.p. 41 (poblíž žejezničního mostu přes říčku Juhyni) a patřil Mikuláši Cápovi. Dokladem je list biskupův z roku 1585, jímž potvrzuje mlynářské výsady Mikuláši Cápovi. V tomto dokumentu se popisují druhy robot v 16. století.
V období třicetileté války byla Podhradní Lhota v roce 1620 vypálena a vydrancována polskými vojsky, což dokládají záznamy o zpustlém mlýně v roce 1636. Krajem procházela vojska také v dalším století, například v roce 1708, kdy uherští Kuruci a později v roce 1742 Prušáci pustošili region směrem na Valašské Meziříčí.

Postupem času pokračovalo osídlování podél říčky Juhyně hluboko do lesů a přilehlých pasek. V roce 1721 vznikají Rajnochovice, zvané Zálhotí. Kostel Narození Panny Marie a sv. Anny dal postavit v letech 1716 - 1738 olomoucký kardinál Wolfgang Schrattenbach v místech pramene sv. Anny na úpatí Klínce, v okolí starého dřevěného kostelíka na nynějším hřbitově. Fara byla zbudována v jeho bezprostřední blízkosti a nesla název Farnost Podhradní Lhota až do roku 1974, kdy byla přejmenována na Farnost Rajnochovice. V té době byl administrátorem děkan P. František Kočička (v letech 1966 - 1974).

Rozvoj obce utěšeně probíhal po roce 1918 za 1. ČSR a byl zabrzděn teprve po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava 5. března 1939, kdy obec dostala oficiální německý název Burgsdorf a byla začleněna do okresu Hranice. 2. světová válka způsobila obyvatelstvu hodně duchovního i hmotného strádání. Jména 7 obětí perzekuce a pronásledování jsou zaznamenána na památníku obětem 1. a 2. světové války. V závěru nacistické okupace působila v regionu partyzánská brigáda Jana Žižky (kapitán Jerry - vl. jménem Vladimír Krajčík). Po osvobození obce 7. května 1945 nastala nová éra v životě obce, ale po Únoru 1948 následoval nečekaný zlom; následovala likvidace soukromých živností a kolektivizace zemědělství, dovršená založením JZD v roce 1958. Výrazem nespokojenosti velké části obyvatelstva s vývojem po roce 1948 se stal v našem regionu 3. odboj, představovaný skupinou „Hory Hostýnské".
V tomto nelehkém a složitém období se snažil MNV o postupné zlepšovaní životních podmínek občanů v rámci různých aktivit, např. probíhaly akce ke zvelebení obce (budování kanalizace, bezprašné komunikace, dlážděné chodníky aj.). Zásobování pitnou vodou bylo zdokonaleno napojením vodovodního řádu na pramen zvaný „Ščúrka" v Javorníku. Obecní spádový vodovod byl vybudován již v roce 1936 (za starosty Ferd. Janošce). Velké úsilí si vyžádaly i nové stavby, a to prodejna Jednoty (1968), budova MNV (1970), areál Víceúčelového tělovýchovného zařízení (1982), adaptace bývalého hostince „U Marků" na kulturní jizbu a později na jídelnu pro důchodce (1983), Požární dům (1984). MNV se mimo jiné zasloužilo o úpravu veřejné zeleně, která byla vždy chloubou obce a poutala pozornost turistů a návštěvníků našeho regionu.  K zásadním změnám v životě obce přispěl Listopad 1989. Do čela obce bývá voleno v pravidelných intervalech zastupitelstvo obce vedené starostou. Z velkých akcí je nutno uvést provedení plynofikace obce, ukončené na podzim roku 1999. Na ni navazovaly výkopové práce, zaměřené na realizaci podzemního vedení telefonních kabelů. Kladení kabelu prováděli pracovníci firmy Telekom.

K pamětihodnostem Podhradní Lhoty patří kromě přestavované budovy fojtství (v současnosti hostinec „U Novosadů"), boží muka na rozcestí pod vrchy (1861) a v lokalitě „Šraňky" (soška sv. Anny s letopočtem 1818). Z roku 1940 pochází socha Panny Marie Svatohostýnské před prodejnou „Jednoty" (socha darovaná rodinou Dubjákovou čp. 44). Pozornost návštěvníků obce poutá památník obětem 1. a 2. světové války v parčíku na návsi. V budově ZŠ (z r. 1900, v současnosti MS) se nachází stálá expozice sochařského a restaurátorského díla místního rodáka Oldřicha Drahotušského (1929 Podhradní Lhota - 1994 Planá u Mariánských Lázní). Tato atraktivní galerie byla otevřena z iniciativy umělcovy manželky Jany Drahotušské-Koštovalové, JUDr. Josefa Lhoty z Prahy a obecního úřadu v čele se starostou Rostislavem Dubjákem a místostarostou Ing. Rudolfem Kundrátem, kurátorem expozice, v červenci 2003. Zájmu turistů se těší také socha „Dívky se džbánkem" v parčíku před zvonicí (dar O. Drahotušského rodné obci).
Do historie obce se významně zapsaly různé spolky a organizace. SDH založený 28. 7.1905, připravuje oslavy 100 let spojené s posvěcením hasičského praporu a předáním věrnostních vyznamenání. Starostou SDH je Ing. R. Kundrát. Organizace TJ Sokol (založená r. 1919) vychovala řadu dobrých cvičenců a cvičitelů, měla divadelní odbor (rež. Karel Šindelek, Josef Válek, Jan Velhuda aj.), dále šachový oddíl, aerobik aj. V současné době vyniká pestrou činností Myslivecké sdružení (předs. Alois Kappl, hosp. Václav Měsíc).
V katastru obce se nachází 20 chat. Území Podhradní Lhoty bylo v 80. letech minulého století zahrnuto do zóny klidu. Okolní lesy spolu s nejvyšší horou Hostýnských vrchů - Kelčským Javorníkem (865 nn. m.) jsou vyhledávány během celého roku turisty z ČR i ciziny. K dispozici jsou jim místní zařízení (hostinec „U Novosa-dů", hospůdka „Na Hasičárně", Jídelna pro důchodce (kde je možno objednat obědy telefonicky i pro cizí strávníky), hotely v Rajnochovicích - Zubřič, Polom, dále ubytovací hostinec „Ve Dvoře", hostinec „Na Hamrech", „Šenk Max" aj.

12. dubna 1995 byla předána naší obci v reprezentačních prostorách parlamentu ČR v Praze symbolika naší obce, zastoupené starostou Rostislavem Dubjákem. Autorem znaku a praporu obce Podhradní Lhota byl Miroslav Pavlů. Autor nové symboliky se ztotožnil s obsahovou a vypovídací stránkou staré obecní pečetě (1699) a převzal podobu hradu i do nového znaku obce. Kombinace červené a stříbrné barvy připomíná barvy olomouckého biskupství i kelčského panství. Prapor obce je výsledkem heraldikova úsilí o optimální zjednodušení znaku. Dominuje na něm pouze kopřivový list - rodový znak hrabat ze Šaumburku, který tak připomíná olomouckého biskupa Bruna jako zakladatele hradu nad Podhradní Lhotou a současně významného držitele kelčského panství.
Zastávka ČD Rajnochovice je na území katastru Podhradní Lhota. Dopravu do okolních měst zajišťují také autobusy ČSAD Rajnochovice-Bystřice p. H. Obcí procházejí cyklostezky.

Jak jméno Lhoty napovídá, souvisí její vznik s hradem, z nějž se nám bohužel zachovaly jen nepatrné pozůstatky v podobě příkopů a zbytků hradeb. A přece to býval hrad, nesoucí jméno svého slavného zakladatele, olomouckého biskupa a rádce našeho krále "železného a zlatého", Přemysla Otakara II. Jmenoval se Šaumburk podle biskupa Bruna, jenž pocházel z rodu pánů za Schauenburka či Šaumburka. Biskup Bruno získal už roku 1272 jeden vrch nad obcí Zubřice, která sice už dávno zanikla, ale památkou na její jméno je název nepatrných zbytků hrádku Zubřič na sousedním vrchu Bašta. Tento hrádek asi sloužil jako předsunutá obrana hradu Šaumburka, který si biskup a dovedný diplomat na získaném pozemku vybudoval. Hrad měl výhodnou polohu na severních svazích Hostýnských vrchů a přehlížel široký kraj od Bystřice pod Hostýnem přes město Kelč až k Valašskému Meziříčí.